Budou tranzistory zapomenuty?

Jednoduchá otázka, na kterou je složitá odpověď. V dnešní době se stále více prosazuje technologie integrování, není tomu jinak ani u různých zapojeni v oblasti nf. techniky včetně koncových stupňů. Takový integrovaný obvod má již vše vyřešeno, stačí jej zapojit do doporučeného zapojení. Vlastnosti jsou jednou pro vždy dány a nelze se od nich moc odlišit. Naproti tomu klasické zapojení, pokud nevezmeme zapojení již osvědčené, může nabídnout mnohé odlišnosti od integrovaných verzí. Dalo by se říci, že zde může autor mnohem více uplatnit své schopnosti, není tak vyloučeno dosažení lepších vlastností, nežli jsou běžné. Předkládané zapojení, lépe řečeno jeho model je toho přímým důkazem.

Nedá se říci, že by nebylo možno obdobný obvod v integrované podobě vyrobit. Navíc by byl takový obvod velmi levný a jednoduchý. Cesty jednotlivých obvodových návrhářů byly však vždy vedeny jinou cestou, tudíž nemohly na podobné požadavky, ani řešení narazit.Předpokládám, že jednotlivé tranzistory budou mít vždy co říci a že nebudou zapomenuty, že se vždy najde někdo, kdo s nich dokáže postavit zajímavé zapojení.

Historie zapojení

• Zapojení jsem navrhoval na základě dostatečných zkušeností, a to nejenom v Nf technice, jsou zde použity hlavně Vf principy a zvyklosti šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
• Zapojení bylo původně konstruováno pouze jako Nf koncový stupeň. Postavil jsem desítky odlišných konstrukcí, a dále jsem je rozvíjel, až najednou vznikla konstrukce zcela nová, odlišná od všech předchozích. Nebyl to tedy žádný cílený vývoj nové koncepce, když výsledek takový byl.
• Později, a to až počátkem století současného jsem zapojení simuloval v prostředí MC7, MC8. Na základě simulace, ale hlavně na základě odlišné součástkové základny (tranzistory s větším závěrným napětím a h21 parametrem, tranzistory v provedení darlington, schottkyho diody a další), jsem mohl zapojení přiblížit současné, zde popisované podobě.
• Dále pak, při modelování korekčních předzesilovačů jsem narazil na značné tvarové zkreslení při vyšších kmitočtech, odtud byl jen krůček k použití uváděného zapojení i pro tyto účely. Pak mi již nezbylo, nežli popsat obecný princip tohoto zapojení abych jej nemusel opakovat pro každé zapojení samostatně. Princip vlastního zapojení je zřejmý s obrázku.

Požadavky na zesilovač

Vlastní zapojení jsem navrhoval s důrazem na:  

Maximální rozsah napájecího napětí. 

1. Necitlivost na změny napájecího napětí.
2. Maximální frekvenční rozsah.
3. Značnou míru symetrie.
4. Dostatečné zesílení otevřené smyčky.
5. Potlačení tranzistorového zvuku.

Autorství

Jde o zapojení zcela vlastní, proto jsem si jej dovolil zveřejnit pod svým jménem „Zapojení Federmann“, stejně jak spousta jiných zapojení nese název svého stvořitele (například Sinclair Vackář a další). Princip tohoto zapojení jsem vyvinul kolem roku 1977, dále jsem zapojení jen zdokonaloval. Všechny výše uvedené cíle se podařilo u popisovaného zapojení dostatečně splnit.

Diskuse

První část

Druhá část

Třetí část