Úvod

Na téma dynamiky reprodukované hudby jsem toho již mnohé napsal. Za krajní mez poslouchatelnosti stavím hodnotu  Pmax/Pef≥10dB! V minulosti jsem na toto téma již několikráte psal. Uvedl jsem i tabulku vlastností hudebních nástrojů, která ukazuje značný rozsah potřebné přebuditelnosti pro věrnou reprodukci, která byla převzata ze serveru Audioheritage.

Psal jsem, že při potřebné přebuditelnosti 60dB, by zesilovač s mezním výkonem 1kWatt, musel být provozován na efektivní výkon 1mW! Pokud považuji za krajní mez poslouchatelnosti pouhých 10dB! Pak 100W zesilovač může být provozován na efektivní výkon menší než 10W!  

Vlastnosti HQQF-55-503W-4-2

Krátce po zveřejnění vlastností HQQF-55-503W-4-2, se jako již po několikáté rozhořely ohniska dohadů, spekulací, ale také otevřených narážek na neznalost problematiky...

Pavel Dudek, listopad 1997

„Výstupní výkon

Otázku, jaký výkon zesilovače zvolit je nutno upřesnit o požadavek, jak "věrnou" reprodukci potřebujeme, jinými slovy, jakého maximálního akustického tlaku v daném poslechovém prostoru potřebujeme dosáhnout. Chceme-li např. reprodukovat symfonický orchestr v plné dynamice, musí být reprodukční řetězec schopný dodat maximální akustický tlak asi 115 až 120 dB a totéž samozřejmě platí i pro reprodukci hudby populární (hlavně její rockové formy).

Protože jsou známy typické citlivosti reproduktorových soustav, tj. asi 85 až 90 dB/1 W pro "domácí" soustavy, asi 95 dB/1 W pro kvalitní studiové soustavy a asi 100 až 105 dB/1 W pro ozvučovací soustavy, lze snadno spočítat nutné výkony. Potřebné výstupní výkony jsou proto asi 100 až 200 W pro první případ, 30 až 50 W pro druhý a 10 až 20 W pro třetí. Údaje platí pro vzdálenost 1 m a protože platí, že akustický tlak klesá se čtvercem vzdálenosti, musíme druhý i třetí případ brát jen teoreticky, neboť zde bývají poslechové vzdálenosti větší a zesilovač musí být proto patřičně výkonnější.

Zesilovače o výkonu 100 W/kanál lze proto považovat pro špičkovou domácí reprodukci jako naprosté minimum. Některým z Vás to může připadat jako přehnaný požadavek, je třeba si ovšem uvědomit, jaká je dynamika běžné "hudební konzervy". Při normálně komprimované nahrávce jsou dynamické špičky signálu zpravidla asi 10 až 15 dB nad střední úrovní záznamu. U digitálního záznamu, který má větší využitelnou dynamiku, mohou být tyto špičky i vyšší (záznam není třeba tolik komprimovat).

Bude-li tedy 100 W zesilovač schopen tento signál přenést bez limitace, bude střední hodnota výstupního výkonu jen asi 1 W! Vybavíte-li zesilovač indikátorem limitace, který bude detekovat i velmi krátké špičky, budete překvapeni, při jak malé subjektivní hlasitosti bude u zesilovače 100 W indikovat. Požadavek přenesení velké dynamiky signálu vede proto ke konstrukcím zesilovačů o výkonu 300 až 500 W na kanál, nebo zesilovačů speciálně řešených tak, aby jejich hudební výkon byl 3 až 5 krát větší než výkon jmenovitý.“

Fakta

Citoval jsem Pavla Dudka, kterého jsem v "Kouzelné Watty a Dynamika" necitoval a mnozí jej považují za jedničku ve stavbě výkonových zesilovačů. Našli se takoví, kteří jasně pochopili kam je celý vývoj HQQF směřován.

Pokud však Dudkovy slova někdo převede na skutečnost, pak mnozí rychle zapomínají, co vlastně tvrdili a najednou se vše vidí v naprosto jiném světle.

Nepochopenost či záměr

Stále se někdo snaží vysvětlovat, že 100W zesilovač musí hrát na 100W, když Federmann doporučuje tentýž zesilovač provozovat jen na 10W, tak je to špatně a jeho zesilovače jsou podřadné. 

Podstata

Podstata problematiky stojí přesně obráceně. Bavíme se o elektroakustické cestě, kde je výsledkem dosažený akustický tlak, úroveň hlasitosti, vyzářený výkon, či jednoduše řečeno dostatečný „kravál“.Je třeba si uvědomit, že srovnávání 100W zesilovače provozovaného, jak někteří mylně uvádí na 100W se zesilovačem s maximálním výkonem 100W mé koncepce a je špatně, neboť nesrovnáváme, to čeho chceme oběma zesilovači dosáhnout, tedy akustický tlak. 

XY vs. Federmann

Pro dosažení potřebné úrovně hlasitosti mnozí použijí zesilovač 2 x 50W a provozují jej, jak sami říkají na maximum, dle jejich pojetí použijí zdroj cca 150W.Dle mé koncepce k dosažení srovnatelné hlasitosti potřebujeme rovněž do reproduktorů dostat výkon 2 x 50W!  Dle mého doporučení provozovat zesilovače maximálně na 10% špičkového, maximálního výkonu, musíme použít zesilovač ne 2 x 50W, ale zesilovač 2 x 500W. Zdroj běžně doporučuji cca 30÷50% maximálního výkonu, tedy 300÷500W.

Závěr

Někteří se často pletou a pak tvrdí, že neznalí jsou ti druzí!  U kterého zesilovače bude z principu kvalitnější a věrnější reprodukce, který zesilovač přenese vyšší špičky, si může každý hned dovodit.

XY vs. Federmann

2x50W (150W zdroj) vs. 2x500W (300÷500W zdroj)

Samozřejmě totéž platí pro jiné výkony a jejich vzájemné srovnání. Problematiku zdrojů a chlazení výkonových zesilovačů je možno rovněž dovodit, stejně jak zbytečnost použití zdrojů, které by trvale dodávaly až dvojnásobek maximálního výkonu.

Je zapotřebí vycházet z efektivních výkonů, ale pokud efektivní výkon postavíme za základ koncepce, pak ho musíme taky striktně dodržovat! Nemůžeme zesilovač 2x500W (300÷500W zdroj) chtít dlouhodobě provozovat na plný výkon 1kW, toto platí bez ohledu na topologii zesilovače.

Diskuze k textu

Související články: