Úvod

Diferenciální metoda váže stále větší pozornost a výsledek ne a ne nalézt. Aktéři odbíhají do osobní roviny, pronásledují se na mnohých webech a kde nic tu nic. Na problematiku sic velmi přesného, ale naprosto nevhodného měření jsem již reagoval v několika článcích, pojďme si je připomenout.

Článek první

Poslech vs. měření, aneb Tranzistorový zvuk. V části Paralela jsem vcelku výstižně přirovnal měření a vážení automobilu Ferrari a snahy o zjištění rozsahu poškození jeho laku routo metodou.

Pokud je lak někým poškrábán či pomalován například fixem, můžeme zvážit sebepřesněji váhovou odchylku, můžeme sebepřesněji změřit rozměrovou odchylku, ale samotné čísla, že přibylo či ubylo 5μg hmotnosti, či přibylo či ubylo 0,3μm nějakého rozměru, jsou naprosto stejně vypovídající, jak udělat rozdílové měření a snažit se z něho čehokoliv dovodit.

U automobilu nebudeme znát ani značku, velikost či původní barvu, nevíme zda je poškození na obvodu pneumatiky, uvnitř výfuku či na naleštěné kapotě. Obdobně je tomu u rozdílového testu, nevíme nic o původní hodnotě signálu, navíc se nám většina rozdílů promítne v oblasti od 20kHz do 200kHz, které ucho není schopno samostatně slyšet.

Jde jednoznačně o barvu signálu, je to naprosto stejné jak s barvou automobilu, nemohu udělat rozdílové měření a snažit se čehokoliv dobrat, musím se dívat na automobil jako celek a zrakem posoudit rozsah poškození u akustického signálu musím poslouchat a poslouchat a sluchem posoudit rozsah poškození.

Článek druhý

Poslech vs. měření, aneb Tranzistorový zvuk podruhé. V tomto článku se vše stále točí kolem podprahové úrovně. Opět se vrátím k velmi přesnému měření a vážení, pokud mělo auto například 1000kg váhy a 5m délky, je opravdu 5μg či 0,3μm poškození vzhledu pro běžné vážení a měření stejnou podprahovou veličinou jak -80dB defektu akustického signálu.

Obé však mají mnoho společného, poškození laku je každému nápadné a ne jinak je tomu u poslechu zesilovače, který trpí Tranzistorovým zvukem.

Článek třetí

Věřte nevěřte Hi-Fi_stům ! Tento text je věnován faktu, že mnozí tvrdí že neslyší vůbec žádné rozdíly a tím i vůbec žádné zkreslení a na druhé straně se titíž předhání kdo má přesnější přístroj a kdo změří přesnější odchylku v řádu miliontin %.

Lépe řečeno tvrdí spíše co se jim v danou chvíli hodí více do krámu a k jejich obchodní politice. Hold zákazník se musí oslnit, zblbnout a pak jde všechno samo.

Pokud se kdokoliv takovému pojetí postaví je zapotřebí jej zesměšnit a zadupat do zemně, pokud nepomůže ani to, tak zaBANovat a zamezit jakýkoliv přístup, aby nikdo nezjistil, že něčí mnohem levnější zesilovač může být výrazně lepší.

Akustické pásmo

Akustické pásmo, každý ho zná, je uváděno 16Hz÷16kHz někdy 20Hz÷20kHz, každý si může svůj such vyzkoušet a proměřit. Na grafech si můžeme prohlédnout přibližné hladiny stejné hlasitosti, ale i odchylky a potřebnou korekci pro odlišnou úroveň akustického tlaku.

Ultrazvuk

Ultrazvuk je vnímán jako barva tónů v akustickém pásmu sluchovým orgánem, dále je zpracováván mozkem, ne jak se "Mistr" Václav Daněček alias danhard nesprávně domnívá o jiném orgánu.

Ultrazvuk výrazně stimuluje mozkovou aktivitu, jak jsem popsal například v článku SACD, blíže vinylu? a mohl bych rozsáhle pokračovat až po soufázovost obou hemisfér.

Infrazvuk

Infrazvuk je naopak přijímán endokrinními žlázami, které na jeho popud produkují nadměrné množství různých hormonů. Na hladinu různých hormonů reaguje opět velmi významně svou aktivitou mozek. Případné reakce a dopady rozkmitání tlustého střeva nebudu raději rozebírat.

Dopad vnímání Ultra a Infra zvuku

Dopad vnímání Ultra a Infra zvuku je více než významný, je to právě ta nezapomenutelná atmosféra toho či onoho koncertu, v konečném důsledku jde také o vjem, kterým se různé skupiny lidí dostávaly a taky dostávají do transu či podobných stavů a nemusí to být jenom Indiáni, nejde v žádném případě o požití jakýchkoliv látek! Jde pouze o vnímání Ultra a Infra zvuku!

Defekty Ultra a Infra zvuku

Defekty Ultra a Infra zvuku mají velmi významný podíl na celkovém akustickém vjemu, nejenom na znatelném, ale těžko popsatelném zkreslení, které já nazývám Tranzistorový zvuk.

Defektem, zkreslením je jakákoliv odchylka od původního signálu, bez ohledu na to zda jde o úbytek některých částí signálu či naopak.

Téměř vždy jde o defekty vznikající při nedostatečné rezervě zesílení. Jde o dlouhodobé nepochopení podstaty tranzistorů, o nepochopení podstaty zvuku a o naprosto diletantské topologie, jak jsem popsal v článku Zesilovače a fakta o jejich konstruktérech .

Této problematice jsem se více věnoval v článku Dynamická saturace, příčina Tranzistorového zvuku! Dále je podrobné vysvětlení naprosté nevhodnosti lokálních zpětných vazeb v článku Topologie Federmann, část III.

Závěr

Co říci závěrem, snad jen to, že na straně jedné jde o problematiku mnoho let starou a na straně druhé, že tato problematika byla poznamenána nástupem digitalizace. Rozhodně nejde o problematiku složitou, ale na její pochopení je zapotřebí jistých technických a technologických znalostí, značná míra logického myšlení a abstrakce, čímž se okruh potenciálních pochopivších výrazně zmenšuje.

Pokud připočtu značnou míru nafoukanosti a arogance, těch, kteří dokázali nějaký zesilovač "opajcovat" a sestavit, pak si na tom ještě postavit živnost, již mi mnoho lidí, kteří by byli schopni tyto principy pochopit nezůstává. Do takto složité situace se dostává řada mladých, začínajících a méně znalých. Rádoby podstaty neznalí "Mistři" hlásají svá dogma, ohání se prodejem svých skvostů, ale ve skutečnosti se jen bojí o jejich pád či konec a co na to řada mladých, začínajících a méně znalých?

Napsal jsem článek Nebuďte negramotní! myslete, čtěte a studujte, buďte sami sebou, můžete druhým lhát, že Tranzistorový zvuk neslyšíte, ale sami před ním neutečete. Utečete jen když pochopíte podstatu a budete stavit takové topologie, které jím netrpí. Jak měřit zesilovače v návaznosti na poslechové testy, jsem nastínil v článku Topologie Federmann, část IV. 

 Diskuse