Úvod

Poslední dny bylo mnoho rozruchu kolem prezidentských voleb, ale také kolem Benešových dekretů, předlistopadového režimu a podpory disentu, včetně podpory disentu panem Schwarzenbergem, což mne nakonec přimělo k tomu abych se veřejně podělil o své zkušenosti, které jsem přes 40 let před veřejností tajil.

Washingtonská deklarace z 18.října 1918

14. října 1918 oznámil tajemník Československé Národní rady Edvard Beneš dohodovým vládám ustavení prozatímní Československé vlády v čele s T. G. Masarykem. 18. října 1918, byla předána americké vládě Deklarace, datována v oficiálním sídle prozatímní československé vlády v Paříži. Deklaraci sestavil Masaryk s americkými spolupracovníky ve Washingtonu, kde jej předal americké vládě. Washingtonské deklaraci se přičítá nemalý vliv na znění nóty Americké vlády, která odmítla mírové nabídky Rakousko-Uherska s odůvodněním, že autonomie již není dostatečným podkladem pro mírová jednání.

Úryvek z textu Washingtonské deklarace

Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.

Dáno v Paříži, dne 18.října 1918.

• profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
• generál, Dr. Milan Štefánik, ministr národní obrany,
• Dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních věci a ministr vnitra.

Pozemková reforma 1918

Znárodnění

Pozemková reforma dopadla na evropskou feudální šlechtu a velkostatkáře dost tvrdě v Českých zemích snad nejvíce na rod Schwarzenbergů, kteří v té době byli největšími vlastníky půdy a to v rozloze 247.736 ha.

Kolektivizace

Pozemková reforma umožnila dát práci a obživu statisíců do té doby bezzemků, kteří se následně slučovali a zakládali houfně zemědělské družstva.

Historie se opakuje

Léta Páně 1932 když se plíživě blížil nástup Fašismu a doba se stávala pro podnikatele nesnesitelnou napsal v odborném cukrářském periodiku cukrář, vlastník jedné z největších staveb na Vsetíně pan Emil František Federmann následující text:

"Je to otázka, kterou se lidé zdraví místo obvyklého pozdravu, a je to také otázka, na kterou nedovede dosud nikdo odpověděti. Bylo před Vánocemi, doba na kterou se těšil každý obchodník a živnostník po celý rok, neboť tato doba má přinésti osvěžení obchodu. Avšak při posledních Vánocích? Obchodník i cukrář vyhlížel z krámu, zda-li přeci jen někdo do obchodu zabloudí. A co dělají naši vládní činitelé? Starají se o lepší budoucnost, lepší zaměstnanost Nikoliv, oni naopak vymýšlejí nové zatížení obchodu a průmyslu, zvyšují daně a pro formu, aby se neřeklo, slevili ze svých statisícových příjmů také několik tisíc ročně. Může to takto jíti dále? Proč není poctivé snahy o odstranění krize? Má pan ministr svědomí, jestliže v dnešní krizi nařídí, aby dlužné daně byly bezohledně vymáhány? Na velké kapitalisty si ovšem berní správy netroufají, poněvadž tito jim hned pohrozí propuštěním dělnictva, avšak živnostník, ten musí platit, jinak se mu prodá poslední košile.

Jistému zelináři byl berní správou prodán kůň, za kterého se utržilo 22 Kč, protože byl dlužen asi 200 Kč na daních. Odhadce dostal 10 Kč a bernímu úřadu zbylo 12 Kč. Pomohl si tím stát? Nepomohl, ale chudák byl zničen a připraven o jedinou výdělkovou možnost. A takových případů je u nás více. To jsou praktiky dnešního pana ministra. Jak dlouho to potrvá? Kdy se počnou u nás zbytečná ministerstva rušit a kdy se počne skutečně šetřit? Kdy přestane několikerý až statisícový příjem jednotlivých členů vlády? Kdy se opravdu začne šetřit a ušetří na státních výdajích, aby nemusely býti ničeny existence malých, přičinlivých lidí? Či má správa zájem na zbolševizování živnostníků a obchodníků nebo přeje si snad jejich zničení? Svou praxí je dohání k tomu, k čemu maďarské úřady dohnaly tamnější rolnictvo. Či jsme snad za hranicemi bojovali proto, aby páni ministři měli statisícové příjmy a živnostníkovi či rolníkovi se vyvedla poslední koza z chléva? Změňme tyto poměry, dokud jest čas."

Přežil až do padesátých let, kdy mu byla cukrárna zabavena, v téže době umírá za nevyjasněných okolností jeho syn, můj otec.

Benešovy Dekrety

Benešovy Dekrety nebyly nic jiného než potvrzení Washingtonské deklarace, Pozemkové reformy, včetně Jaltských a Norimberských rozhodnutí vítězných mocností II světové války.

Pražské jaro v souvislostech

Československá republika je v sedmdesátých létech minulého století pevnou součástí východního bloku odděleného od západního jen těžce propustnou hranicí, ale také železnou oponou.

Únor 48

Únor 48 jen podtrhl poválečný evropský vývoj, dokončil znárodnění nevýznamných zbytků průmyslu, který měl být již zabaven na základě Washingtonské deklarace, Pozemkové reformy, včetně Jaltských a Norimberských rozhodnutí vítězných mocností II světové války odrazených v Benešových dekretech.

Tvrdá ruka režimu jde však často ve své horlivosti zbytečně daleko, proto se ve společnosti událo značné množství zbytečných křivd, na lepší časy se blýská před a po 13. sjezdu strany, kdy povalečný stres společnosti opadá a nastupuje národní obroda s hledáním socialismu s lidskou tváři.

Srpen 1968

Československo roku 1968 má před zbytkem východního bloku nemalý ekonomický, ale i intelektuální náskok, tak se stává, že není zbytkem východního bloku dostatečně pochopeno a v den jedenáctého výročí úmrtí mého otce se rozhoduje vstoupit na území ČSSR, aby ekonomicko-politické snahy potlačil, což se následujícího dne taky stalo.

Opuštění republiky

Počátkem roku 1969 se mladistvý vnuk Emila Františka Federmanna Alois Federmann rozhoduje ilegálně a organizovaně opustit ČSSR, útěk byl nepodařený a od února 1969 se stává společně se svou rodinou zájmovou osobou tedy osobou sledovanou Krajským útvarem STB Ostrava, stejně jak již velká část jeho širší rodiny. Mladistvý Alois Federmann je odsouzen k podmíněnému trestu, za pokus o ilegální opuštění Republiky.

Na jaře 1972 se již dospělý Alois Federmann, jako voják základní vojenské služby opětovně ilegálně a organizovaně pokouší opustit území ČSSR, opět neúspěšně, tak se stává, že zbytečně vyhasíná mladý život.

Peníze jsou až na prvním místě, i proto Disent

Někdo řekl, že "Peníze jsou až na prvním místě" což pro mnohé platilo a platit asi vždy bude. Právě peníze stály za podporou nejenom Českého Disentu, jak se sám pan Schwarzenberg netají sám ve velkém Disent financoval, důvody si může každý vybrat či domyslet sám, nakolik šlo o opravdovou snahu se vrátit jako Čech do Čech, či šlo o ryze zištnou snahu o navrácení feudálního majetku, který mu byl zabaven již kapitalistickým režimem. Zajisté tento Disent podporovali i jiní než pan Schwarzenberg, Disent byl výrazně zřejmě zištně podporován.

Disent, jeho cíle a praktiky

Nechť byly cíle podpory Disentu vysvětlovány jakkoliv, neznám žádného významného podporovatele Disentu, kterému by v podstatě nešlo o majetek, často zabavený ještě před únorem 1948.

Praktiky podpory Disentu byly v několika rovinách a to finanční, aby vůbec nějaký Disent mělo smysl organizovat, z čehož si někteří žili velmi slušně, pak byla nutná popularizace významných či významnějších osob, a to zahraniční podporou uvězněných osob či jejich odchodem do západního světa a podporou jejich zaměstnanosti na významných místech, a zbývá třetí část podpory disentu, která spočívala v diskreditaci předlistopadového režimu a snaze o převrat, které je nutno se blíže věnovat.

Diskreditace předlistopadového režimu

Diskreditace předlistopadového režimu se opět odehrávala v několika rovinách a to poukazováním na nedodržování toho či onoho, často i na základě překroucených skutečností či nesdělením všech podrobností, což bylo zřejmě rovnocenné s častým jednáním předlistopadového  či dnešního režimu.

Smrt jako nástroj diskreditace

Mnohem závažnější a účinnější nástroj diskreditace předlistopadového režimu však byla smrt, nejlépe za politické procesy v 50. letech a časem i za smrt při pokusu o ilegální překročení státní hranice. Můj o málo starší bratr Alois Federmann se zřejmě stal obětí právě takového pokusu o diskreditaci režimu.

Spolek pěti-marky

Při prvním pokusu 1969 o překročení státní hranice se jednalo o nějaký "Spolek pěti-marky". Západoněmecká 5markovaka byla rozčtvrcena 4 lidé se měli na území NSR sejít a opět ji složit, tuším, že levá dolní čtvrtina byla v rukou převaděče a horní toho kdo je na druhé straně čekal, dva lidé a dvě pravé čtvrtiny šly ilegálně přes čáru.

Při druhém pokusu, na jaře 1972 se jednalo o mnohem významnější akci, neboť se jednalo o dezerci a bylo jasné, že cesta zpět není. Situace podobná jak v roce 1969, jenže vzhledem k ozbrojenému útěku, spojenému s dezercí mnohem riskantnější, převaděč byl americký pilot s vrtulníkem, který pro ně měl přiletět na území ČSSR, nebyl to jeho ani první výlet ani poslední.

Celý problém byl v tom, že bratr nebyl významnější osobností, která by stála za popularizaci coby významnější činitel uplatněný na západě, či syn významného českého šlechtice, zřejmě proto se přistoupilo spíše k diskreditaci předlistopadového režimu. Organizátoři tohoto útěku si museli být velmi dobře vědomi, že předlistopadový režim může v krajním případě použít až ty nejtvrdší prostředky a možná právě proto se rozhodli, že pro dva prchající vrtulník nepřiletí a tím je odsoudili na mrt a jejich životy  obětovali, neboť smrt dvou bezvýznamných lidí měla pro diskreditaci režimu mnohem větší význam než jejich zdařilý útěk.

Závěr

Nebylo pro mne jednoduché napsat text nastiňující zrůdnost předlistopadového režimu, ale musel jsem tento text napsat právě proto, abych poukázal na ještě větší zrůdnost, která se často za Disentem a jeho organizací schovávala. Žijeme v době kdy mají média stále větší vliv a k lidem se jen stěží dostanou pravdivé informace a pokud se dostanou, lidé stejně nejsou schopni se v nich orientovat, přesto jsem musel po více jak 40 letech od smrti mého bratra tyto informace, alespoň částečně zveřejnit.

Diskuse