Tranzistorový zvuk a Hi-Fi

Předmluva

Již jsem na téma Tranzistorového zvuku psal, se zlou jsem se však potázal, byl označován všemi možnými názvy a přívlastky, ale na samotném Tranzistorovém zvuku to nic nezměnilo. Jen někteří rozdělili éru zesilovačů na dobu před Federmannem a po Federmannovi.

Jde o téma, kterému jsem se začal věnovat již v 70. létech minulého tisíciletí. Mnohé se však změnilo, technika značně pokročila měla dostatek možností se s touto problematikou vypořádat. Nestalo se tak a vývoj šel zcela opačným směrem.

Ohlédnutí do historie

Samotná historie se datuje od dvacátých let 20. století, s rozvojem elektroakustiky, mikrofonů, zesilovačů a reprodukčních zařízení vznikala i kritéria pro jejich používání a posuzování. Největší rozmach éry Hi-Fi byl zaznamenán v padesátých a šedesátých létech minulého století a v německém Deutsches Institut für Normung (DIN) se v roce 1973 vytvořili celosvětový standard – normu DIN 45500 pro Hi-Fi.

Významným milníkem historie Hi-Fi byl přelom roku 1952 a 1953, kdy technologie a trh natolik pokročily, že byly vytvořeny podmínky pro vyšší výkony a kvalitu, od roku 1953 se již setkáváme s kategorií zařízení která nesla označení Hi-Fi.

Osobnosti

Významnými osobnostmi byli vynikající zvukoví inženýři Sid Smith a Ed Miller, kteří pracovali do roku 1953 ve společnosti Radio Craftsmen, kde Sid Smith postavil dvě verze rádia C500 o výkonu 10 W, po odchodu z Radia Craftsmen pracoval rok ve společnosti Sherwood Electronic Labs v Chicagu, kterou roku 1953 založil Ed Miller se svým společníkem Johnem Snowem.

V Sherwood Electronic Labs Sid Smith postavil C500A, první High Fidelity přístroj, 15wattový zesilovač spojený s rádiem, které bylo možno při zakoupení dvou C500A již poslouchat stereofonně, pro každý kanál jeden přijímač. Doposud byly vyráběny zesilovače a rádia odděleně, Sid Smith setrval ve společnosti Sherwood Electronic Labs pouze rok, pak odešel jako hlavní inženýr do společnosti Marantz. Cena jednoho přístroje C500A představovala cca 40 % průměrné mzdy, 99 amerických dolarů.

70. a 80. léta minulého tisíciletí

Pokrok šel rychle kupředu a nároky se stále stupňovaly. V zájmu vyšší kvality se dostává na scénu i digitalizace signálu. Signál byl rozdělen jak podle úrovňové, tak podle časové osy. Dělení dle úrovní bylo 16bittové a mělo značný přínos, kdežto pro časovou osu bylo použito dělení po 23µs intervalech a tím byla omezena maximální možná obnovitelná frekvence někde na úrovni 20kHz!

Akustické pásmo se jevilo jako dostatečné a barva tónů, která je často obsažena vysoko nad tímto pásmem, až k frekvencím 150kHz a výše, zatím nikomu nechyběla. Právě s nad-akustickým pásmem měla spousta nových tranzistorových zesilovačů nemalé problémy, které byly takto odbourány. Zvuk, kterému se přiřazoval přívlastek Tranzistorový, byl najednou jakoby zapomenut.

.

Třetí tisíciletí

Mnozí nostalgicky vzpomínají na někdejší analogové časy a praskající vinyl má pro ně stále vyšší hodnotu jak nejmodernější CD, nemluvě o živém poslechu, který se stává nenahraditelný. Digitalizace dále pokračuje a úrovně se již vzorkuji 24bity s intervalem pouhých 5µs a bnovitelná frekvence se rázem posouvá ke 100kHz, v laboratořích se již připravuje dvojnásobek. tedy 2,5µs a 200kHz! Norma DIN 45500 pro Hi-Fi však stále zůstává v podobě roku 1973!

K někdejším Hi-Fi nadšencům a skalním kytaristům, kteří niky nenašli cestu od elektronkových zesilovačů k tranzistorovým, neboť stále v nich slyší Tranzistorový zvuk, se najednou přidávají i další, kterým něco u některých tranzistorových, či integrovaných zesilovačů poslechově vadí.

Real men do not use opamps

Na serveru Hi-Fi slovanet se otvírá nové, velmi zajímavé vlákno, které s tématem Tranzistorového zvuku přímo souvisí, lépe řečeno, je právě o tomto zvuku, aniž by si to její aktéři uvědomovali.

.

PMA

Ing. Pavel Macura vyjádřil velmi výstižně vlastnosti Tranzistorového zvuku, aníž by tento název použil

Takto se vyjádřil o limitaci

"To měření v limitaci mě dost pozdvihlo ze židle a namíchlo. Jednak bylo provedené s menším napájecím napětím, jednak při vyšším výstupním napětí, než 8Vrms, o kterých jsem psal údaje ze simulace. Z průběhu zkreslení by měl každý jen mírně zkušený člověk v oboru poznat, že jde o limitaci (harmonické až do aleluja skoro stejně vysoké) a nevystavovat jej. Musím říci, že mě to opravdu nadzdvihlo a zvýšilo hladinu adrenalinu."

Takto se vyjádřil o poslechových zkouškách

"Právě jsem dokončil další srovnávací poslechový test DII a preampu na bázi kvalitních OZ (z mé dílny). Rozdíl je tak propastný, že se tomu až nechce věřit. Velké rozdíly jsou v dynamice, rozlišení nástrojů, podání prostoru, i v tonalitě. Testováno na kvalitní nahrávce "klasiky" od Harmonia Mundi."

Topologie

p. Macura stíhá usilovně pracovat na problematice i usměrňovat vulgární diskutéry, někteří se na práci aktivně podílí, někteří jen nevěřícně přihlíží, ale najdou se i takoví, kteří se snaží odvádět od problematiky a diskuzi rozbít osobními útoky, hold „Tranzistorový zvuk má zvuk“.

.

p. Macura stíhá usilovně pracovat na problematice i usměrňovat vulgární diskutéry.

Hledají se chyby v topologii, jednoznačně vychází integrované řešení mnohem hůře než klasické složené s diskrétních součástek. Ani klasické řešení však není bez poskvrny, snad jen některé výjimečné topologie nevykazují vady zvuku a lze mluvit o tom, že Tranzistorovým zvukem netrpí.

.

Někteří toho moc k tématu neřeknou, tak se snaží zviditelňovat alespoň osobními útoky.

Někteří toho moc k tématu neřeknou, tak se snaží zviditelňovat alespoň osobními útoky, které plodnou diskuzi jen odvádí od problematiky a znepřehledňují. Je vidět, že ani předchozí upozornění p. Macury nepadlo na úrodnou půdu a musí zasahovat sám Admin.

Chování těchto jedinců je stejné, jak jsou zvyklí na Audiowebu či Elwebu, je jim zde však dáván výrazně menší prostor a diskuze stále zůstává v odborné rovině.

Zdroj: Geocities, Vintage-HiFi.2itb, Hi-Fi slovanet