Úvod

Na téma Tranzistorový zvuk  jsem toho napsal již více jak dost, stejně jak na témata Vnímáme infra a ultra zvuk? a SACD, blíže vinylu? V těchto textech jsem se snažil vysvětlit či pochopit co posluchači na zvuku některých zesilovačů vadí a jaká je vlastně potřebná šířka pásma pro opravdové Hi-Fi.

V textech Dynamická saturace, příčina Tranzistorového zvuku! jsem se snažil nalézt příčinu vzniku zkreslení typického pro  Tranzistorový zvuk. Zdánlivě jednoduché, přímé a naprosto přesvědčivé argumentace však nevedly ke kýženému výsledku.

Na tyto texty zareagoval ať již vědomě či nevědomě jen Pavel Macura. Vladimír Bunta, Pavel Dudek a někteří další se spíše zatvrdili a stále hledají měřitelné zkreslení, které by se dalo od užitečného signálu odtrhnout a bylo by samo o sobě slyšitelné, odtud i Diferenčná metóda merania.

Mnozí další se nechávají touto slepou cestou slepě vést, přesně v duchu článku "I MISTŘI se mýlí, aneb 50let slepé cesty", který byl poškozen a následně přejmenován na Ta naše povaha česká Rovněž byl pracně rekonstruován do článku Zesilovače a fakta o jejich konstruktérech.

Konstrukce Pavla Macury

Konkrétně upuštění od lokálních kapacitních vazeb, viz Topologie Federmann, část III, bez kterých se většina konstrukcí nedokáže obejít. Lokální zpětné vazby jsou však příčinou značného zhoršení zvuku, který je většinou nazýván Tranzistorový zvuk.

PA2 a PA4 (Big Brother)

Výkonové zesilovače PA2 a PA4 (Big Brother) od Pavla Macury se poněkud odrodily od prací jeho kolegů a najednou postrádají lokální kapacitní zpětné vazby. Dalo by se nalézt ještě řadu chyb, například v přívodech napájení či v napájení rozkmitového stupně atd.

Zajisté snaha o nové ochrany je čistě náhodná s příchodem HQQF-55-200, inteligentní řízení napájení a nemá s HQQF-55-200 opravdu nic společného. Zesilovač 500W/1000W, HQQF-55-506W-5-1 disponuje snímáním stejnosměrné složky přímo na desce plošného spoje. V článku Topologie Federmann, část VI.  jsem popsal chyby většiny ochran, kterými jsou hlavně snímání na jednom tranzistoru, jehož emitorový odpor je často přemostěn kapacitou snímacího tranzistoru, která mu změní vlastnosti na vysokých frekvencích.

Namísto ochrany zesilovače se pak projeví jeho destrukce, zaviněná zvýšením zisku právě toho jednoho snímaného tranzistoru, jeho zničení a následné zničení dalších již nechráněných tranzistorů. Počkáme si tedy na samotný výsledek, jakou cestou se bude Pavel Macura ubírat při řešení nových ochran.

PMA_AB1

Další je zesilovač PMA_AB1 od Pavla Macury, který má v signálové cestě použit OZ a podobnost s  Nf zesilovače Federmann HQQF-55-506 je čistě náhodná. Chyby v přívodech napájení či v napájení rozkmitového stupně však přetrvávají. Zesilovače HQQF jsou však zase o kousek dále, tentokráte používají spíše invertujícího zapojení o jehož významných přednostech se článek připravuje.

Postřehy z Netu

Ve vlákně zesilovače a vše kolem nich se někdo snažil pochopit příčiny nežádoucího zkreslení zvuku, tedy jinými slovy Tranzistorového zvuku. Někteří "Mistři", když neuměli odpovědět, hned přecházeli do osobní roviny a záměrně vedli téma zcela jinam, aby nebylo patrné, že o tématu moc neví.

Přesto, se dá v některých příspěvcích nalézt zajímavá souvislost s jinými weby a vlákny. Například ve vlákně Šírka pásma 1 MHz se na autora vlákna mnozí bezhlavě vrhají dělají z něj naprostého pitomce, když argumentuje, že šířka pásma zesilovače nad 20kHz může mít pro kvalitu poslechu význam.

Neslyšíme, ale vnímáme!!!

Slyšet a vnímat je poněkud odlišný termín a mnozí se jej neustále pletou, ne jinak je tomu ani při posuzování zážitků z koncertů či popisování Tranzistorového zvuku.

Ultrazvuk

Podívám-li se na ultrazvuk, pak je celá problematika mnou dobře popsána v článku SACD, blíže vinylu? Pokud by někomu výklad nestačil, může se podívat na zdroje, využít diskuse či mne osobně kontaktovat.

Jak je z obrázků patrné, u ultrazvuku který je součástí hudební produkce nejde o slyšení komorního A, či jiného tónu, které nám zprostředkovává ucho a mohli bychom se dohadovat kdo má lepší hudební sluch a přesněji pozná ten či onen tón v akustickém pásmu.

Ultrazvuk nám tvoří zabarvení toho či onoho tónu a tónů, vyvolává značnou mozkovou aktivitu,  důsledkem které jsou naše pocity a zážitky, něco co se nedá jednoduše a jednoznačně zaškatulkovat do stupnice do-re-mi-... a podobně.

Infrazvuk

Podívám-li se na infrazvuk, pak jsem problematiku vzpomněl v článku Poslech vs. měření, aneb Tranzistorový zvuk potřetí. a napsal jsem: "Infrazvuk je naopak přijímán endokrinními žlázami, které na jeho popud produkují nadměrné množství různých hormonů. Na hladinu různých hormonů reaguje opět velmi významně svou aktivitou mozek. Případné reakce a dopady rozkmitání tlustého střeva nebudu raději rozebírat."

Infrazvuk nám opět vyvolává značnou mozkovou aktivitu,  důsledkem které jsou naše pocity a zážitky. Opět něco co se nedá jednoduše a jednoznačně zaškatulkovat do stupnice do-re-mi-... a podobně.

Pointa

Jak je z textu patrné, je problematika zesilovačů složitější než složitá, a většina složitosti je dána neschopností definování potřebných parametrů.

Zde je však nosným tématem Tranzistorový zvuk a zatím jsem se k němu moc nedostal, proto se hned k nosnému tématu vrátím.

Hudební produkci či zvuk obecně můžu rozdělit na dvě části:

• Samotné akustické pásmo, které můžu zaškatulkovat do stupnice do-re-mi-... a podobně. Tyto zvuky může posluchač jednoduše rozpoznat a slyšet.
• Mimo akustické pásmo které nemůžu zaškatulkovat do stupnice do-re-mi-... a podobně. Tyto zvuky patří do infra a ultra zvuku, vyvolávají značnou mozkovou aktivitu, člověk však nedokáže přesně a jednoznačně říci co slyší či vnímá, neboť jde o složku spíše pocitovou. Podstatné je, že to vnímá a zanechává to v jeho mysli nezapomenutelné pocity, které se nedají ničím nahradit.

Závěr

Z mnoha a mnoha diskusí je patrné, že ne všem je dána schopnost tuto pocitovou složku vnímat, dalo by se s nadsázkou říci, že někteří jsou na tuto oblast zvuku naprosto "Tupí a Bezcitní".

• Skupina první je ta, že těmto lidem opravdu nebyla dána schopnost mít hlubší zážitky a prožitky z hudební produkce a zvuku. Nedokážou pociťovat napětí, strach, uvolněnost a další, nedokážou vnímat prostor a úžasnou dynamiku toho či onoho interpreta orchestru atd. Přesto mohou bezpečně rozeznat komorní A od C.
• Skupina druhá je spíše v rovině pocitové, tito lidé nemusí bezpečně rozeznat komorní A od komorního C, ale dokážou hudbu prožívat, vcítit se do ní a někteří se dostávají až do "Transu". V těchto lidech zůstávají po koncertech nezapomenutelné zážitky, které jim při poslechu Tranzistorového zvuku prokazatelně chybí. Tito lidé nemusí být techniky zdatní aby vysvětlili příčiny či uměli mnohé změřit, ale umí bezpečně poznat, že zvuku něco chybí.

Vysvětlení 

Nechci mnohé "Mistry" řadit do první skupiny, jejichž mozek je na pocitové vnímání hudební produkce "Tupý a Bezcitný", ale zřejmě nepatří ani do druhé skupiny, kde je jejich pocitová složka zážitku dostává až do "Transu".

Vysvětlení je nasnadě, snad jde o stav, kdy se na své zesilovače a jejich zvuk natolik soustředí, že naprosto eliminují mozkovou aktivitu v pocitové oblasti vyvolanou právě mimo akustickým pásmem, tím se zcela připravují o opravdové a nezapomenutelné zážitky, ale zároveň přichází o možnost objektivně posoudit zvuk toho či onoho zesilovače a musí se spolehnout jen na nějaké měření u kterého nebudou nikdy schopni nalézt závislost mezi měřením a poslechem.

Diskuse

PS:

Aby si někdo nevysvětloval některé mé slova špatně, když píši o jisté podobnosti mezi PM-AB1 a HQQF či PA-2/PA-4 a HQQF neznamená to, že někdo od někoho opisoval, ale spíše, že oba konstruktéři upřednostnili podobné kriteria návrhu. Nic víc nic míň. Mými učiteli byli ve své době Sinclair a Marshall Leach.